Tyto stránky použivájí cookies

Náše stránky používají technické, analytické, marketingové cookies. Toto vše potřebujeme pro správnou funkci stránek a pro vyhodnocení, jak jsou naše stránky používány. Pro více informací a nastavení navštivte Informace o cookies.

Nastavení
Porovnat produkty
Cesta na sever: přeběh ostrova Slunce - Sicílie

14. duben 2022

Cesta na sever: přeběh ostrova Slunce - Sicílie

Každá cesta někde začíná a vezmu-li tu naší, běžeckou při běhu přes Evropu, tak ta naše na Capo Passero – nejjižnějším bodu Itálie.

Libor Erben je skvělý ultratrailový běžec a Montane ambasador, jehož velkým snem je pohybovat se po svých krajinou. Blížší seznámení s Liborem si můžete přečíst v našem článku Prodej dům, vezmi rodinu, vyraž na sever…

A on se opravdu vydal. Přinášíme vám první část, a to přeběh ostrova Slunce - Sicílie.

Každá cesta někde začíná a vezmu-li tu naší, běžeckou při běhu přes Evropu, tak ta naše na Capo Passero – nejjižnějším bodu Itálie. Stojím před rozpaženou sochou Ježíše a poměřujeme si svoje pláštíky. Po levé i pravé ruce Jónské a Tyrhénské moře, pak neviditelný výstřel odstartoval moje první kroky. Bosejma nohama jsem pleskal po pláži než začala nekonečná silnice s občas se střídajícíma úsekama v hlubokým písku. 

Tréninkový manko z poslední doby je znát až druhej den, takže první den v nadšení běžím podél pobřeží – trenky, triko s krátkým, vítr ve zbylejch vlasech – co víc si přát? 

Druhej den už jde do kopečků, Etna to ještě není, ale i tak jsem zpráskanej jak pes, stehna oklepaný. Trasu z Nota do Palazzo Acreide jsem zvlád, obě města spojuje zapsání v Unescu – starý voprejskaný omítky, ale atmošku to rozhodně má. 

Popisování trasy by bylo zbytečný, ale udály se věci :) Během pár dalších dnů se vystřídali snad všechny roční období – od veder na začátku, přes sněhovou vánici na Etně, vichřici přes 100km/h na kopcích za Etnou směrem k Messině. Mlha, déšť, kroupy, sníh a poslední den při doběhu na nejsevernější bod Sicilie zase pařák. Sicilie tak dostála pověsti ostrova Slunce, ale přidaly se i všechny další druhy počasí, kdy Slunce není vidět. 

Při výběhu na Etnu při náhlý změně zastižen sněhovou bouří, že ze mě zbyl jen klepající se ratlík – to je tak, když člověk podcení síly přírody. Následující dny s během moc společnýho neměli – bolest kolene, která začala právě na Etně mě vyřadila z pole běžců a nechala aspoň v pozici dálkochodce. Vše je jak má bejt a netřeba o tom dál uvažovat. O koleno je prominentně staráno a víra, přání v opětovný rozběhnutí je veliký.

Postřehy ze Sicílie

 – ostrov, kde příroda požírá vyprodukovanej lidma – skládky a odpadky všude, kam se člověk může autem dostat. Staletý dubový, borovicový háje, který by mohly vyprávět – za mlhy, deště, ale i slunce, jak jsem je měl čest poznat já, jsou to bytosti, který při zostřenejch smyslech s Tebou mluví. Psi pobíhající kolem lidskejch obydlí, tvorové bez domova, ale taky bez záště – vždycky se mi podařilo je umluvit, abychom vyšli bez vzájemnýho pokousání.

Etna

 – sopka, která nikdy nespí – po jejích svazích jsem šel a běžel 2 dny. Během pár stovek metrů překračuje pole lávy, odkud jde i v teplotách těsně nad bodem mrazu zvláštní teplo, sněhový pole místama metry vysoký, lesy s pokřivenejma bukama, dubama, majestátníma borovicema a při pohledu k nebi snad nikdy neutichající dým z některýho z mnoha jícnů.

První dny a skoro 400km, dny plný spojení s matkou Zemí, radosti, ale taky bolesti snad celýho já, zejména kolene. Přechod předposlední den na Sicilii mě tak prověřil, vichřicí, ale i docházejícíma silama, že když jsem v 9 večer dorazil za svojí rodinou a přivítalo mě teplo Jestřába, dobrý jídlo a starost Pajky s klukama, byl jsem strašně rád, že jsem tam někde na hřebenech nezůstal.

Za tyhle radosti musím poděkovat (až na jeden den, kterej jsem si po…l na Etně špatně oblíklej sám) výbavě od Montane.

V zimě není nad Primino – je mi jedno, kdo ten materiál vymyslel, ale nenechal mě ve štychu společně s bundou a kalhotama Minimus to byli nej parťáci v tom nejšílenějším větru a lijáku, jakej jsem zažil. Nikdy jsem nevěděl, co mi počasí přichystá, takže běžecká vesta Montane Gesko VP+ 12 nebo batoh Trailblazer 25 sloužej nejen jako zásobárna vody a jídla, ale všeho oblečení, případně spacáku, karimatky, čelovky a dalších potřebnejch maličkostí.

No a běží se (jde) dál… na sever je to daleko  

  • 8000km +
  • cca 200 dní (březen - září) 
  • denní porce 35 - 70km v závislosti na terénu, stavu těla a mysli  
  • Trasa: evropská turistická dálková trasa E1 - www.era-ewv-ferp.org/e-paths/e1 
  • Sicílie - trajekt Itálie - Itálie (Apeniny) - Alpy - Švýcarsko - Německo - Dánsko - trajekt - Švédsko - Norsko Nordkapp 
  • sledovat Libora, respektive jak se jeho "tečka" posouvá severně po mapě, můžete zde: cs.follow.me.cz/tracking/BehZaSvobodu

← Zpět na seznam článků