Tyto stránky použivájí cookies

Náše stránky používají technické, analytické, marketingové cookies. Toto vše potřebujeme pro správnou funkci stránek a pro vyhodnocení, jak jsou naše stránky používány. Pro více informací a nastavení navštivte Informace o cookies.

Nastavení
Porovnat produkty
Libor Erben

ultratrailový běžec

Libor Erben

...Běž, běž, běž – hlavou duní, žilami proudí, křičí na mě každej den. Běhám od malinka, s nějakejma pauzama skoro celej život.

Jmenuju se Libor Erben, takový jméno jsem dostal, ale kdybych mohl jméno dát sám sobě, skládalo by se ze sloves pohybu a slov vyjadřující mě jako dítěte přírody. V Krkonoších, kde jsem se narodil a dělal první kroky, kór v Harrachově, je výběr jasnej. Jseš buď lyžař nebo skokan. Na běžkách jsem začal a s přestěhováním do Českýho Ráje, kde se počítá sníh na délku a ne na vejšku je lyžování oříšek. Volba byla jasná – běh po suchu. Od atletického oválu, na kterým jsem kroužil od žáků, přes dorostence až juniory mě zachránily přespolní běhy a hlavně vrchy. Mít nějakej cíl, to mě vždycky přitahovalo víc než pípat jak blbec každejch 100 m a držet tempo. 



Na sportovním gymnáziu v Jablonci nad Nisou pro to měli celkem pochopení a tak jsem byl vrchařem. Po odchodu z gymnázia přechodu do kategorie dospěláků dochází ke zlomu – zůstaneš a máš na to být profíkem nebo půjdeš na vejšku, pracovat? I když jsem byl 3 x na MS v běhu do vrchu, volba padla na vejšku a posléze práci. 


Běh šel do pozadí a později jsem ho nahradil cyklistikou až…… něco mě přitáhlo zpátky. Co? Nepátral jsem a nepátrám po tom – radost z pohybu, při kterém nepotřebuju nic než vlastní tělo, dát si zabrat, vyběhnout na kopec a mít pocit, že alespoň na chvíli můžu být ptákem, sepjetí s přírodou? Ano to všechno a mnohem víc.


Poznávání dalších a dalších míst – okolo baráku to začalo bejt malý, vymejšlení novejch cílů, tras, těch vzdálenějších, náročnějších, v létě, v zimě, to je jedno… pořád víc a víc. Prostě tady a teď.
Se sílící a prohlubující láskou k přírodě jak kdyby mizel závodní duch … není potřeba se někde loktovat, prsit, stačí ten pocit, že se mi běží dobře, že letím a kdyby? Můžu se občas mrknout na Stravu, jestli nejsem úplnej šnek :)



1. Je těžší běhat rychle kratší běhy nebo pomalu ty delší?
Kratší rychlý běhy jsou pro mě mučícím nástrojem. S přibývajícím věkem ztrácím rychlost, výbušnost a čas zahřátí se prodlužuje. Jak ruskej stroj – malej výkon, velká spotřeba :)

2. Jaký je podle tebe rozdíl mezi zkušeným běžcem a začátečníkem?

Chyby jsou největší životní škola a posouvaj tě dál, umíš-li si z nich vzít to podstatný. V tom by měl bejt zkušenej běžec dál oproti začátečníkovi – to znamená v umění naslouchání sebe sama a vyhodnocení.

3. Čím by si měl začátečník projít, aby okusil krásy běhu naplno?
Krása běhu v mým pojetí znamená sepjetí s přírodou a jejíma dětma. Dá se užít hned od začátku. Na sídlišti mezi panelákama se mi to nikdy nepovedlo :)

4. V čem je pro tebe běh lepší než ostatní sporty?

Lepší? V nezávislosti na podmínkách, pomůckách, času a prostoru – počasí, terén, denní dobu – vlastně nic nemusíš řešit.

5. Běháš v jakémkoli počasí, může ti něco zabránit v tréninku?
Jasně – vlastně mě dost často láká výzva i vyloženě „psího“ počasí. Sněhová vánice, déšť, futeř. Život se taky nežije jen v bavlnce. V tréninku mě někdy brání vlastní pohodlnost.

6. Jaký je tvůj nejlepší zážitek spojený s běháním?
Nádhernejch momentů je mnoho – připomenu jeden, kterej se odehrál na Majáku ve Skaláku. Často běžím a vylezu nějakou jednoduchou cestou na vršek skal. Setkal jsem se tam s výrem velkým. Vyměnili jsme si pár dlouhejch pohledů a dodnes ho tam běhám vyhlížet.



7. Máš svoji srdeční trať nebo vzdálenost?
Srdce mě táhne do Krkonoš, kde jsem se narodil a prožil dětství. Je tam vše, co mám rád – hory, voda, les.

8. Jak si se dostal k běhání a od kolika let běháš?

Právě v Harrachově, kde téměř všechny děti, který chodily na základku, chodili i na běžecko – lyžařský tréninky. Běhám tedy od 1. třídy. V 10 letech po přestěhování do Českýho Ráje, kde se počítá sníh na délku místo na výšku, jsem běžky opustil a věnoval se atletice.

9. Co považuješ za svoji největší přednost a slabinu?
V běhu je mojí největší slabinou, že jsem špatnej skopčák (z kopce mi to moc nejde), naopak při běhu do kopce zažívám stavy povznášející.

10. Jak zvládáš stres?
Poslední roky mám stres spojenej z nadměrnýho počtu lidí (město), proto bydlíme na samotě :) Stres spojenej se sportováním opadne ve chvíli, kdy jsem na trati.

11. Co je podle tebe nejpodstatnější dovedností běžce – je to vůle, technika, nebo vytrvalost?
Můžeš mít skvělý dispozice k technice, mít obrovskou vytrvalost, ale když nemáš vůli, tak vše ostatní je ti k prdu.

12. Běháš radši sám nebo s někým? S hudbou nebo bez?
Naprostou většinu svejch běžeckejch výpadů absolvuju jen za asistence polní či lesní zvěře, ke který se marně svou rychlostí snažím přiblížit. Každou středu se scházíme na běh s malou skupinou dětí ve věku 11 – 15 let. Běhy jsou spojený s prolejzáním jeskyní a pohybem v přírodě jako takovým. Je to pro mě a snad i pro ně příjemný oživení. Vždy bez hudby.

13. Jaká je tvoje nejoblíbenější oblast na běhání? Šotolina nebo asfalt?

Krkonošský lovecký chodníčky, který mi ukázal můj děda. Když už, tak šotolina.

14. Jakého závodu si nejvíc vážíš? A který ti udělal největší radost?
Vážím si každýho závodu, kde ho pořadatel dělá z lásky k pohybu, k lidem, k místu, kde žije, s úctou k přírodě, kde se sejde dobrá parta lidí. Takový závody mi taky dělaj radost, připomenu jeden Survival v Hejnicích, kterej jsme dali ve dvojici s bráchou.



15. Nějaký poučný nebo zábavný zážitek z běhání?
Bylo to asi v 5. třídě – objížděli jsme přespoláky od jara do podzimu. Jako malej jsem byl hrozně vystresovanej z každýho závodu a tak jsem chodil několikrát na velkou. Na dnes již neexistujícím závodě v Turnově na Šetřilovsku jsem nenašel vhodný místo v pravej čas … takže zábavný pro ostatní a poučný pro mě … hlavně se z toho nepo…..

16. Proč je podle tebe běh v současnosti tak populární?

Jsem překvapenej – fakt je populární? Asi proto, že je lehce dostupnej viz. Odpověď na otázku č. 4

17. Co bys doporučil začínajícím běžcům, anebo čeho se mají vyvarovat?
Chlapci a děvčata, poslouchejte svoje těla, pocity. Nepřehánějte to a zároveň vydržte v soustavným tréninku. Zaberte a zároveň umějte si odpočinout. Nebojte se vyběhnout za horšího počasí, odměnou je příjemná únava, čistá hlava a otevřené srdce.

18. Dodržuješ tréninkový plán? Jak vypadá?

Je to asi mým životním postojem – žiju tady a teď – nejedu podle tréninkových plánů. Někdy vyběhnu a sám pro sebe si říkám, poběžím 20km, pak se mi běží pěkně, zabočím tady a támhle, tam to je taky pěkný a po doběhu je z dvacítky dvojnásobek. V běžném „režimu“ naběhám týdně 90 – 160km a rád se pohybuju v kopcích. To je kolikrát mým jediným plánem – běh +1000 výškových metrů apod. Rád jsem s Liborkem a Kiliánem – našima 2 borčíkama, takže víc a víc je to kombinace manželka s jedním na kole a já s druhým ve vozíku běžím.

19. Jaké používáš vybavení?

Oblečení a běžeckou vestu/batoh používám od Montane, nejoblíbenějšíma kouskama jsou věci z Primina, který využívám tak 8 měsíců z roku. Botky obměňuju již mnoho let od značky Altra, důvodem je hlavně to, že jsem minimálně 6 měsíců z roku bosošlápkem.

20. Co je tvojí největší motivací?

Naši dva kluci, žena Pajky, můj děda, babička a Matka Příroda

21. Jaké jsou tvé plány a cíle pro nadcházející sezónu?
Ač moc neplánuju, tak jsem si dal jeden velikej – přeběh Evropy z jihu na sever (Tarifa nebo Sicílie – Nordkapp) – téměř 9000km běhu. No a cíl je to uběhnout a nikde nejít :)

22. Kde bys chtěl být za 10 let, jak bys chtěl žít?

Jsem šťastnej za každej den, kterej tady můžu bejt. Takže bych tu chtěl bejt za 10 let pořád s lidma, který jsou mýmu srdci nejbližší.

23. Jak nejradši odpočíváš? Co je tvůj největší relax?
V horách, u divoký řeky, kde slyšíš její sílu, cejtíš její energii. Mám to štěstí, že je tak naladěná celá rodina.





Články psané rukou Libora:


Prodej dům, vezmi rodinu, vyraž na sever…

… a vykopej studnu v Africe, tak by mohlo znít pro mnohé možná bláznivý heslo, výkřik nebo sen, kterej se škubnutím hlavy skončil probuzením do každodenní rutiny.                 


Cesta na sever: přeběh ostrova Slunce - Sicílie

Každá cesta někde začíná a vezmu-li tu naší, běžeckou při běhu přes Evropu, tak ta naše na Capo Passero – nejjižnějším bodu Itálie.                 


Cesta na sever: Kalábrie, Basilicata - někdy je potřeba zastavit, abys mohl pokračovat

Libor Erben je skvělý ultratrailový běžec a Montane ambasador, jehož velkým snem je pohybovat se po svých krajinou. Přinášíme vám pokračování Liborova putování směrem na sever.                


← Zpět na ambasadory